Sledujte nás na Facebooku

Sledujte nás na Google+

Jsme také na Instagramu

Videa máme i na YouTube

Odrůdy hroznů

Bílé víno

Bílá vína se vyrábí z vinných hroznů bílých moštových odrůd (barva hroznových bobulí od světle zelených a žlutých až po našedlé a červené odstíny). Bílé víno vyrábíme z odrůd:

Středně raná odrůda
Původ: Vinařská oblast Morava, kříženec ‘Neuburské’ x ‘Ryzlink rýnský’.

Odrůdu vyšlechtili Ing. Josef Veverka a Ing. František Zatloukal. V praxi se dosud ve větším rozsahu nerozšířila - podílí se 0,28 % na veškeré ploše vinohradů ČR. Nejvíce je rozšířena v mikulovské vinařské podoblasti. V zahraničí se prakticky nepěstuje.
Hrozen je středně velký, středně hustý se středně dlouhou stopkou. Bobule je malá, kulatá. Barva bobule je žlutozelená. Sklizňová zralost začíná v druhé polovině září, před ‘Ryzlinkem rýnským‘. Ve vhodných letech se ponechává značná část hroznů přezrát, aby se docílilo víno s přívlastkem výběr hroznů. Odrůda s vysokým a pravidelným výnosem, víno je výborné kvality ryzlinkového typu, v příznivých letech s přívlastkem. Je ranější než ‘Ryzlink rýnský’, proto může být vhodnou odrůdou do poloh, kde se jmenované odrůdě již tak nedaří. Víno vyniká ovocným aroma po broskvi, meruňce, ananasu, jablku, exotických plodech nebo lipovém květu.
 

Pozdní odrůda
Původ: Německo, kříženec (‘Seibel 7053’ x ‘Ryzlink rýnský’ klon 239 Gm) F2 generace.

Odrůda byla křížena ve Výzkumném ústavu v Geisenheimu. V Německu se pěstuje na necelých 100 ha, ve Švýcarsku na menší ploše. V ČR zatím významněji rozšířena není, její plocha činí cca 30 ha.
Hrozen je středně velký, hustý se středně dlouhou stopkou. Bobule je malá až středně velká, kulatá. Barva bobule je červenošedá, dužnina je bez zbarvení. Sklizňová zralost začíná v poslední dekádě října. Víno je výborné kvality, jemně aromatické vůně po lipovém květu či broskvích, kořenité, charakteru a typu ‘Ryzlinku rýnského’. Výnos hroznů je středně vysoký, cukernatost vyšší než u ‘Ryzlinku rýnského’, každoročně lze vyrobit přívlastkové víno. Pro svoji vyšší odolnost k houbovým chorobám je odrůda vhodná pro integrované vinohradnictví případně i k produkci biovína.
 

Středně raná odrůda
Původ: Původní odrůda pocházející z Francie, pravděpodobně vznikla volným křížením ‘Rulandského šedého’ s odrůdou ‘Heunisch’.

Odrůda, která je rozšířena po celém světě, celkem asi 175 tisíc ha a je tím osmou nejrozšířenější odrůdou na světě. Na Moravě a v Čechách se spolu s ‘Rulandským bílým’ pěstuje od nepaměti. Nyní tvoří 4,5 % veškeré plochy vinohradů ČR. Největší plochy jsou v podoblastech mikulovské a slovácké.
Hrozen je středně velký, středně hustý až hustý. Bobule je středně velká, kulatá. Barva bobule je žlutozelená. Sklizňová zralost začíná v druhé polovině září. Většinou znaků připomíná ‘Rulandské bílé‘. Výnos je střední až vysoký. Patří mezi nejoblíbenější odrůdy. Při výrobě vína je možno využít různé moderní i původní technologie. Např. hodí se pro technologii „barrique“ a je základem k výrobě kvalitních šumivých vín nejen v oblasti Champagne. Vína poskytuje plná, harmonická s vyšší intenzitou aromatických látek než odrůda ‘Rulandské bílé’, s níž je srovnávána. ‘Chardonnay’ patří k nejčastějším vínům s přívlastkem, od kabinetů až po výběry a ledové i slámové víno. Vůně připomíná jablko, žlutý meloun, ananas až banán nebo med.
 

Velmi raná odrůda
Původ: Maďarsko, kříženec ‘Bratislavské bílé’ x ‘Čabaňská perla’.

Ve 30. letech 20. století tuto odrůdu v Maďarsku v Kecskemétu vyšlechtil Kocsis Pál. Je rozšířena v Maďarsku, v zemích bývalého Sovětského svazu, Rakousku, Rumunsku, na Slovensku a u nás. V Čechách se prakticky nepěstuje, na Moravě se podílí na skladbě odrůd 0,5 % plochy vinic. V poslední době se málo vysazuje. Zájem o burčák podpořil její výsadbu v posledních pěti letech. Nejvíce se pěstuje ve velkopavlovické vinařské podoblasti.
Hrozen je středně velký až velký, středně hustý se středně dlouhou stopkou. Bobule je středně velká, kulatá. Barva bobule je žlutozelená. Chuť dužniny je intenzivně muškátová. Sklizňová zralost začíná koncem srpna. Velmi raná odrůda, vhodná pro výrobu burčáku. Výnos je nízký až střední. Víno je muškátové chuti s nižším obsahem kyselin. Většinou se používá do směsí s ostatními víny. Poskytuje líbivý hrozen, příjemné muškátové chuti, proto může být využíván i pro přímý konzum.
 

Raná odrůda
Původ: Vinařská oblast Morava, kříženec ‘Muškát Ottonel’ x ‘Prachtraube’.

Odrůda byla vyšlechtěna na Šlechtitelské stanici vinařské v Polešovicích Ing. Václavem Křivánkem. Do Státní odrůdové knihy byla zapsána pod názvem MOPR v roce 1987, v roce 1993 přejmenována na Muškát moravský. Alternativně lze používat oba názvy i na etiketách vína. Tato odrůda se velmi rychle rozšířila ve vinohradech České republiky. Její podíl na celkové ploše vinic dosahuje v ČR 2,1 %. Muškát moravský se tak stal v ČR nejrozšířenějším původním tuzemským novošlechtěncem. Rozšíření je největší ve slovácké vinařské podoblasti.
Hrozen je středně velký až velký, středně hustý s krátkou stopkou. Bobule je středně velká, kulatá. Barva bobule je žlutozelená. Sklizňová zralost začíná v první polovině září. Odrůda se středním až vysokým výnosem. Vína dává jemná, muškátová, květinová, s nižším obsahem kyselin. Chuť je ovocitá, svěží, brzy harmonická – proto se z ní připravuje také „Svatomartinské víno“ (od roku 2010). Pro zachování přijatelné kvality suroviny je doporučena regulace úrody do 10 t/ha.
 

Středně raná odrůda
Původ: Německo, kříženec ‘Ryzlink rýnský’ x ‘Madlenka královská’.

Odrůda byla vyšlechtěna v roce 1882 prof. Hermannem Müllerem, který pocházel ze švýcarského kantonu Thurgau a šlechtění prováděl v Geisenheimu v Německu. Uvádí se, že se jedná o křížení ‘Ryzlink rýnský’ x ‘Sylvánské zelené’, ale podle genové analýzy odrůda vznikla křížením ‘Ryzlinku rýnského’ s ‘Madlenkou královskou’. Během téměř stotřiceti let od svého vzniku se ‘Müller Thurgau’ stačil významně rozšířit po všech severních vinohradnických oblastech Evropy, celkem se pěstuje na 45 tisících ha. Je nejrozšířenějším novošlechtěním na světě. V Německu je po ‘Ryzlinku rýnském’ druhou nejčastěji pěstovanou odrůdou (13,7 % plochy vinic), v Rakousku se pěstuje na 7,8 % vinic, dále je pěstován v Maďarsku (8.000 ha), na Slovensku a ve Švýcarsku. Před osmdesáti lety se u nás začínala pokusně pěstovat na několika místech a již několik desetiletí patří k nejrozšířenějším odrůdám. Pěstuje se na 10 % plochy vinic ČR, přičemž trend směřuje k redukci (před dvaceti lety tvořila 18 % vinic ČR). Nejčastěji se pěstuje ve vinařské oblasti Čechy a ve slovácké a znojemské vinařské podoblasti.
Hrozen je středně velký až velký, středně hustý s krátkou stopkou. Bobule je středně velká, široce elipsovitá. Barva bobule je žlutozelená. Chuť dužniny jemně muškátová. Sklizňová zralost začíná v polovině září. Výnos je vysoký a pravidelný, spolu s raností zrání to byl důvod k rozšíření této odrůdy. Odrůda ‘Müller Thurgau’ se během stodvaceti let rozšířila v severních vinohradnických oblastech tak, že zde dnes patří mezi základní odrůdy. Přitom má zcela vlastní buket, na druhou stranu zase dává vysoký výnos i v horších polohách a půdách. Víno je pro nižší kyseliny harmonické až měkčí, středně plné s příjemnými aromatickými látkami. Vůně je jemně muškátová až květinová. Pro tyto aromatické látky a nižší obsah kyselin bývá často používáno do směsí s pozdě zrajícími odrůdami, které mívají nadměrný obsah kyselin. Současně je to hlavní bílá odrůda pro „Svatomartinské víno“. ‘Müller Thurgau’ patří k nejčastějším vínům zatříděným jako jakostní víno.
 

Středně raná odrůda
Původ: Rakousko, náhodný semenáč.

Odrůda pochází z Rakouska, kde se vyskytuje již přes 150 let, ale v popisu odrůd, který zpracoval A. von Babo a E. Mach v roce 1909 se ještě neuvádí. Údajně byl vyplaven Dunajem ve Wachau v roce 1860. Dříve se uvádělo, že je nahodilým křížencem ‘Rulandské bílé’ x ‘Sylvánské zelené’. Poslední poznatky však nasvědčují tomu, že se jedná o odrůdu vzniklou nahodilým křížením ‘Veltlínské červené’ x ‘Sylvánské zelené’. (‘Veltlínské červené’ patří k nejstarším evropským odrůdám s lokálním výskytem v oblasti střední Evropy.) Celková plocha vinic osázených touto odrůdou na světě mírně přesahuje 1 tis. ha. Neuburské se pěstuje v Rakousku (1,9 % plochy vinic), Maďarsku, Transylvánii, Moldavsku a na Moravě. Na Moravě se začala tato odrůda pěstovat po roce 1915. Před pětasedmdesáti lety tvořilo 4 % výměry moravských vinohradů, nyní 2 %. Nejvíce se pěstuje ve velkopavlovické vinařské podoblasti.
Hrozen je malý až středně velký, velmi hustý s velmi krátkou stopkou. Bobule je středně velká, kulatá, často vlivem nahlučení má deformovaný tvar. Barva bobule je žlutozelená. Sklizňová zralost začíná ve druhé polovině září. I při vyšším sklizeném množství je vysoká jakost vína. Víno má dostatečný extrakt a plnost. Voní po ořechách, malinách až grepu. Pravidelnost sklizní je menší. V nejlepších letech lze z hroznů ‘Neuburského’ získat víno v jakosti výběr hroznů.
 

Pozdní odrůda
Původ: Vinařská oblast Morava, kříženec ‘Tramín červený’ x ‘Müller Thurgau’.

Odrůda byla vyšlechtěna v padesátých letech minulého století. Autorem je Ing. Josef Veverka, který se odrůdou zabýval na Šlechtitelské stanici vinařské Velké Pavlovice a Šlechtitelské stanici vinařské Perná. V současné době činí podíl na celkové ploše vinic v ČR 1,1 % a neustále narůstá. Nejvíce se pěstuje v mikulovské a znojemské vinařské podoblasti.
Hrozen je středně velký, středně hustý se středně dlouhou stopkou. Bobule je středně velká, mírně oválná. Barva bobule je šedočervená, dužnina je bez zbarvení. Sklizňová zralost začíná v první polovině října. Pozdní odrůda pro doplnění sortimentu k produkci aromatických vín. Výnos je střední, pravidelný, v příznivých letech s vysokou cukernatostí. Hrozny se nechávají často přezrát za účelem přípravy vína v jakosti výběr z hroznů a výběr z bobulí. Víno je harmonické, kořenité, je extraktivní s jemným tramínovým aroma po čajové růži a vanilce.
 

Středně raná odrůda
Původ: Francie, pupenová mutace v rámci skupiny odrůd „Pinot“.

Odrůda se pěstuje v Alsasku ve Francii již od 14. století. Nyní je tam vysázena na více než 20 % veškeré plochy vinic. Celá skupina burgundských odrůd zřejmě pochází z Burgundska a je rozšířena po celém světě asi na 17 tis. ha. Paradoxní je český název „Rulandské“, který vychází z označení ‘Burgundského šedého’ v Německu, kde se o jeho rozšíření zasloužil Johann Seger Ruland ze Speyeru. Ale žádná souvislost neexistuje k označení ostatních burgundských odrůd jménem tohoto obchodníka. Český název „Rulandské“ pro celou skupinu burgundských odrůd se tak stal světovou raritou. Ve Státní odrůdové knize byla zapsána pod názvem „Burgundské bílé“ od roku 1941 do roku 1993, od roku 1993 s názvem „Rulandské bílé“. Název „Burgundské“ se musel změnit na základě rozhodnutí soudu v Haagu vycházejícího z mezinárodní Lisabonské dohody na ochranu označení původu a tehdejšího nesouhlasu vinařské veřejnosti s daleko vhodnějším názvem „Pinot blanc“, tak jak je odrůda známá v celém světě. Na území dnešní České republiky zaujímala před pětasedmdesáti lety tato odrůda 2 % plochy vinic, dnes 4,7 % s tendencí mírného snižování tohoto podílu v důsledku vysoké konkurence odrůdy ‘Chardonnay’. Nadprůměrně je tato odrůda zastoupena ve vinařské podoblasti slovácké a litoměřické.
Hrozen je středně velký, hustý s krátkou stopkou. Bobule je malá, kulatá. Barva bobule je žlutozelená. Sklizňová zralost začíná v druhé polovině září. Výnos je střední až vysoký,  cukernatost vyšší, v dobrých ročnících tato odrůda poskytuje surovinu k produkci vína v jakosti výběru z hroznů. Víno poskytuje plné, extraktivní s vyššími kyselinami. Voní po vlašském ořechu, lipovém květu, hruškách nebo medu. Zráním nabývá na kvalitě. Při respektování požadavků na chráněné a slunné polohy a vhodné půdy dává kvalitní surovinu pro výrobu vín přívlastkem.
 

Pozdní odrůda
Původ: Francie, pupenová mutace v rámci skupiny odrůd „Pinot“.

Odrůda vznikla pravděpodobně v Burgundsku, odkud se rozšířila po celé Francii a zvláště do Champagne. Do Maďarska se dostala již ve 14. století, stejně tak do Čech spolu s ‘Rulandským modrým’. V Německu ji rozšiřoval obchodník Johann Seger Ruland ze Speyeru, který v roce 1711 našel několik keřů ve zpustlé zahradě ve Falci a nese tam po něm, stejně jako u nás, jeho jméno. V Německu se pěstuje na téměř 3 % plochy vinic. Označení „Rulandské“ v češtině je nevhodné, neboť se tato odrůda u nás pěstovala již dávno před narozením pana Rulanda. Vhodnější je název „Pinot gris“. Dnes se pěstuje po celé Evropě a na Novém Zélandě, ale vždy jen v omezeném rozsahu. V Alsasku se pěstuje na více než 7 % plochy vinohradů. Ve světě se nachází asi na 15 tisících hektarů. Před sto lety se pěstovala pouze ve smíšených výsadbách, před pětasedmdesáti lety byla tato odrůda u nás rozšířena na 0,5 % ploch vinic, počátkem devadesátých let minulého století již na 1,5 % a v současnosti se pěstuje na 4,3 % rozlohy vinic. V současnosti se RŠ nadprůměrně podílí na porostech vinic ve vinařské oblasti Čechy.
Hrozen je malý až středně velký, velmi hustý s velmi krátkou stopkou. Barva bobule je šedočervená, dužnina je bez zbarvení. Sklizňová zralost začíná v polovině října. Výnos je střední, cukernatost bývá vyšší, ve vhodných letech poskytuje surovinu k produkci vína v jakosti výběr hroznů. Odrůda je vhodná pro dobré polohy, kde dává každoročně surovinu k získávání vína s přívlastkem. Ve velmi teplých ročnících může mít málo kyselin. Aroma je po chlebové kůrce, sladkých hruškách, karamelu až medu. Při zpracovávání se nesmějí hrozny nechat dlouho nakvášet, jinak se vyluhuje příliš barviva. V některých oblastech, např. Murfatlar, na Krymu a v Bádensku se získávají pozdní sběry s vysokým zbytkem nezkvašeného cukru. Vína pak mají chlebnaté tóny připomínající tokajské výběry. Z toho důvodu se v Alsasku používalo pro název odrůdy synonymum Tokayer.
 

Pozdní odrůda
Původ: Německo, pravděpodobně kříženec ‘Heunisch’ x ‘Tramín’.

Předpokládá se, že odrůda vznikla v okolí horního toku Rýna. V každém případě se do všech světových vinohradnických oblastí rozšířila z Německa, kde nyní zabírá přes 20 % plochy všech vinic. Ve světě zaujímá asi 60 tisíc hektarů a spolu s RM je 18. nejrozšířenější odrůdou révy na světě. ‘Ryzlink rýnský’ byl rozšířen na území naší republiky řádem sv. Benedikta v 17. století. Jiné prameny uvádí, že k nám byl dovezen již za vlády Karla IV., tedy ve 14. století, ale v samotném Německu se uvádí teprve v roce 1435. Kolem roku 1935 tvořil ‘Ryzlink rýnský’ na našem dnešním území přibližně 13 % rozlohy vinic. V druhé polovině devadesátých let minulého století 5 % a v současné době se podílí na celkové ploše vinic ČR 7,3 %. Největší podíl ve vinohradech zaujímá ve vinařské oblasti Čechy, dále pak ve vinařské podoblasti slovácké v Podluží a v okolí Strážnice.
Hrozen je malý až středně velký, hustý s krátkou stopkou. Bobule je malá, kulatá. Barva bobule je žlutozelená. Na vrcholu bobule je černá tečka po blizně. Sklizňová zralost začíná v polovině října. Výnos je průměrný, ale pravidelný. Odrůda je považována za nejkvalitnější odrůdu severních vinohradnických oblastí, má vysoké nároky na polohu. Víno dosahuje vynikající jakosti, pokud jsou hrozny sklizeny koncem října až začátkem listopadu, protože se aromatické látky vyvíjí především při střídání nízkých nočních teplot se slunečnými dny. Ve vůni můžeme hledat ovocná aroma jako broskev, meruňku, ananas, jablko, exotické plody, ale také lipový květ. Víno poskytuje ve všech jakostních stupních vína s přívlastkem, především však kabinet a pozdní sběr. Výběr z hroznů a výběr z bobulí ‘Ryzlink rýnský’ dává jen v nejlepších letech a při cílené agrotechnice.
 

Pozdní odrůda
Původ: Není jednoznačný, snad Francie.

Odrůda nemá s ‘Ryzlinkem rýnským’ kromě části názvu nic společného. Pěstuje se v jihovýchodní Evropě, především v Maďarsku, bývalé Jugoslávii, Bulharsku, Rumunsku, Rakousku (8 % plochy vinic), jižních Tyrolích, Lombardii, na Slovensku a na Moravě, před stoletím i ve Švýcarsku. Celkem se ve světě pěstuje asi na 35 tisících hektarů. Pro vinařskou oblast Čechy je příliš pozdní a z toho důvodu se tam nepěstuje. Na Moravě se začal vysazovat kolem roku 1900, nyní jeho podíl na celkové ploše vinohradů tvoří přibližně 7,2 % s tendencí ke snižování (v roce 1997 měl ještě 15 % podíl). Postupně ztrácí na významu, ale zatím je spolu s Frankovkou pátou nejčastěji pěstovanou moštovou odrůdou v České republice. Nadprůměrně se podílí na výsadbách vinohradů ve vinařské podoblasti mikulovské.
Hrozen je středně velký, středně hustý s dlouhou stopkou a často s přívěskem. Bobule je malá, kulatá. Barva bobule je žlutozelená s tečkou na vrcholu. Sklizňová zralost začíná v polovině října. Odrůda s vysokým a pravidelným výnosem. Víno bývá velmi dobré jakosti, v příznivých letech dává výjimečná vína. Voní nejdříve po jablku, angreštu, po vyzrání jako louka, med. Má vyšší obsah kyselin, používá se do směsí k výrobě šumivých vín. Při regulovaném výnosu poskytuje vhodnou surovinu k získávání ledového a slámového vína, je také nejčastější odrůdou pro tyto lahůdky využívanou.
 

Pozdní odrůda
Původ: Francie, pravděpodobně kříženec ‘Chenin blanc’ x ‘Tramín’.

Odrůda se pěstuje ve většině vinařských zemí světa. V Evropě ve Francii, Itálii, Rakousku (0,9 %), bývalé Jugoslávii, zemích bývalého Sovětského svazu, Slovensku a u nás. Jak je uvedeno ve sto let staré rakouské učebnici vinařství, byla tato odrůda ve Francii nazývána „králem vín a vínem králů“. Její plochy poslední dobou ve světě narůstají, začíná se pěstovat i v zemích kde dosud ve větším rozsahu nebyla - např. v Německu (nyní 500 ha). Celková plocha ve světě se pohybuje kolem 45 tisíc hektarů. V ČR se vysazuje od počátku padesátých let minulého století. V první polovině devadesátých let tvořila necelé 2 % plochy, v současné době se podílí na celkové ploše vinic ČR 5,0 %. To svědčí o 2,5x zvýšení plochy během posledních patnácti let. Nejvíce je ‘Sauvignon’ rozšířen v mikulovské a znojemské vinařské podoblasti, v Čechách se prakticky nepěstuje.
Hrozen je malý, hustý s krátkou stopkou. Bobule je malá až středně velká, kulatá. Barva bobule je žlutozelená, chuť dužniny výrazně aromatická. Sklizňová zralost začíná v první polovině října. Plodnost je střední a méně pravidelná. Odrůda je vhodná pro nejkvalitnější polohy za účelem produkce hroznů k získávání velmi oblíbeného vína, které patří mezi nejjakostnější vína v severních vinohradnických oblastech. Téměř každoročně poskytuje vína s přívlastkem. V dobrých ročnících je plné s typickými broskvově muškátovými aromatickými látkami, až do černého rybízu či angreštu. V horších ročnících jsou vína méně plná s převahou kyselin a jejich aróma je trávově-kopřivové.
 

Středně raná odrůda
Původ: Rakousko, pravděpodobně kříženec ‘Tramín’ x ‘Rakouské bílé’.

Odrůda pochází pravděpodobně z okolí Kremže. Dříve se uvádělo jako místo původu Transylvánie, Sedmihradsko, ale tam se začala pěstovat až kolem roku 1870. Ještě koncem 19. století patřila k nejrozšířenějším odrůdám ve střední Evropě, silně se její plocha zvyšovala, zvláště v Německu a Rakousko-Uhersku. První zmínky pochází v Německu z roku 1665, kde byla označována jako „Österreicher“ (=Rakušan). Celkem je osázeno na světě asi 12 tisíc hektarů vinic touto odrůdou. Bývala velmi rozšířena v Rakousku, u nás a v Německu. U nás a v Rakousku byla nahrazena odrůdou ‘Müller Thurgau’, v Německu ji nahradily nové odrůdy - ‘Müller-Thurgau’, ‘Scheurebe’ a ‘Kerner’. Nyní se v Německu pěstuje na téměř 6 % plochy vinic, v Alsasku dokonce na 21 % a v Rakousku na 0,1 % plochy. Kolem roku 1935 se podílela 12 % na celkové ploše vinic u nás, počátkem devadesátých let minulého století jen 0,3 %. V současnosti se na celkové ploše vinic ČR podílí 0,6 %. Větší zastoupení má ve vinařské oblasti Čechy a v mikulovské vinařské podoblasti.
Hrozen je středně velký, hustý s krátkou stopkou. Bobule je středně velká, kulatá. Barva bobule je žlutozelená. Sklizňová zralost začíná koncem září až v první polovině října. Výnos je průměrný. V minulosti velmi rozšířená odrůda, v současnosti má zastoupení ve vinicích nižší pro náročnost na ruční práce. Víno je velmi dobré kvality, jemně kořenité, často s vyšším obsahem kyselin u mladých vín. Po vyzrání jsou vína jemná, harmonická a z dobrých ročníků i plná. Ležením na lahvi nabývají velmi příjemné lahvové zralosti. Pro svoji ojedinělost je vyhledávanou specialitou mezi milovníky suchých vín.
 

Pozdní odrůda
Původ: Není znám, pravděpodobně Rakousko nebo jižní Tyroly.

V jižních Tyrolích je TČ dokumentován v městečku Tramin již v 15. století, i když počátkem 20. století zde tuto odrůdu pěstoval pouze jeden vinař. Může taky pocházet  z Řecka nebo Itálie. Zemí původu může být ale i Maďarsko nebo Rakousko či země jihovýchodní Evropy. Jisté je, že zasahuje dále do historie než náš letopočet. Patří k nejstarším světovým odrůdám révy. V Německu  je prokázána již 1.500 let, ve Falci se nachází i dosud produkční vinice osázená touto odrůdou před 400 lety. V předminulém století měl ve Francii synonymum „Savagnin“. Již přes sto let se rozlišuje Tramín bílý a červený. Pak producenti přišli na nový marketingový tah - název Tramín kořenný. U nás byl stále označován jako Tramín červený, v poslední době, aby se předešlo podřadnému označení „červený“, bylo ustanoveno synonymum bez přívlastku. Patří k nejkvalitnějším odrůdám světa. Podle posledních výzkumů vznikla tato odrůda volným křížením s révou lesní a pak se podílela na vzniku dalších klasických evropských odrůd révy vinné. Je geneticky nejstarší u nás stále pěstovanou odrůdou révy. Pěstuje se v Alsasku (přes 18 % ploch veškerých vinic), Německu (0,8 %), Rakousku (1 %), na území bývalé Jugoslávie, Itálie, Maďarska, Rumunska, v zemích bývalého Sovětského svazu, na Slovensku a u nás. Celková plocha této odrůdy ve výsadbách na světě se pohybuje kolem 8 tisíc hektarů. Kolem roku 1935 se na našem území pěstovala na necelých 4 % plochy vinic. Počátkem devadesátých let jen na necelých 2 % a nyní se pěstuje na 3,5 % výměry vinic. Začíná mu konkurovat odrůda Pálava. Je poměrně rovnoměrně rozšířena ve všech vinařských podoblastech ČR.
Hrozen je malý, hustý s krátkou stopkou. Bobule je malá, kulatá nebo elipsovitá. Barva bobule je červená nebo šedočervená, dužnina je bez zbarvení, s výraznou aromatickou chutí. Sklizňová zralost začíná od poloviny října. Tato odrůda se každoročně podílí více než 1/3 na veškerém objemu vína v jakosti výběr hroznů a je tedy nejčastější odrůdou, ze které se tato jakost vína v ČR dosahuje. V současnosti se plochy ‘Tramínu červeného’ příliš nerozšířily, důvodem jsou nízké sklizně a velká pracnost pro zelené práce. Může se pěstovat pouze v nejteplejších polohách. Avšak prakticky každoročně dává hrozny pro víno s přívlastkem, které je plné a kořenité. Pro kvalitní víno jsou nezbytné dobře vyzrálé hrozny, které ale pak mohou mít nižší obsah kyselin. Víno z nich vyrobené připomíná vůni růží, fialek až medu při delším zrání. Pro svoji ojedinělost se stává vyhledávanou specialitou mezi milovníky vín.
 

Raná odrůda
Původ: Dolní Rakousko, náhodný kříženec ‘Veltlínské červené’ x ‘Sylvánské zelené’.

Tato stará odrůda snad pochází z Dolního Rakouska, ale mohla vzniknout i v Itálii. V roce 1521 bylo v každém případě malvasijské víno už v Německu. Jedním z dříve používaných synonym bylo i „Roter Mährer“ (červený Moravák). V ČR se dříve pěstovalo k produkci stolních hroznů, dnes se pěstuje především v Dolním Rakousku (600 ha), méně na Moravě a v Maďarsku jako moštová odrůda. Celková plocha vinic na světě osázená touto odrůdou příliš nepřekračuje 1 tisíc hektarů. Ampelograficky je tato odrůda zcela odlišná od ‘Veltlínského zeleného’. K nám se rozšířila z Dolního Rakouska. V Čechách byla před 150 lety poměrně hodně rozšířena jako stolní odrůda. Praktický význam ‘Veltlínského červeného raného’ v ČR je stejně jako i v minulosti zanedbatelný. Sice tvořilo před patnácti lety ještě 2,8 % a v roce 2000 více než 2,6 % veškerých ploch vinic, avšak v devadesátých letech minulého století se již téměř nesázelo. Nyní se podílí na celkové ploše vinic 1,3 %. Největší zastoupení vykazuje ve vinařské podoblasti mikulovské a znojemské, v Čechách se prakticky nepěstuje.
Hrozen je středně velký až velký, středně hustý, křídlatý se středně dlouhou stopkou. Bobule je středně velká, kulatá. Barva bobule je růžová nebo červená, dužnina je bez zbarvení. Sklizňová zralost začíná v první polovině září. Výnos v úrodných půdách kolísá, v méně úrodných jsou výnosy pravidelné a středně vysoké. Odrůda je vhodná do méně příznivých lokalit nebo okrajových vinohradnických oblastí. Víno má vyšší extrakt, vůně připomíná bez, banán, případně mandle. Obvykle má nižší obsah kyselin, používá se především do směsí. Často se využívá jako jedna ze tří bílých odrůd vhodných k produkci „Svatomartinského vína“.
 

Pozdní odrůda
Původ: Pravděpodobně Rakousko.

Geneticky se odrůda velmi podobá odrůdám ‘Tramín’ a ‘St. Georgen’. Odrůda St. Georgen byla poměrně nedávno nalezena ve stejnojmenné vesnici v pohoří Litavy v Rakousku (Leithagebirge). Nejvíce je rozšířena v Rakousku, kde tvoří 33 % plochy vinic (kultovní odrůda). Dále se pěstuje na Moravě, západním Slovensku a v Maďarsku. Celková plocha vinic na světě osázená touto odrůdou se pohybuje kolem 18 tisíc hektarů. V Čechách se nepěstuje. Ještě před pětasedmdesáti lety tvořilo ‘Veltlínské zelené’ na Moravě 30 % plochy vinic, v polovině devadesátých let minulého století 19 %. V Rakousko-Uherské, sto let staré knize popisující odrůdy je uvedeno: „Na Moravě tvoří tato odrůda největší část vinic“. Mezitím se Dolní Rakousko profilovalo na největšího pěstitele této odrůdy. V současnosti se na celkové výměře vinic na Moravě podílí 9,8 % a je tím ještě nejpěstovanější odrůdou révy vinné, v České republice je druhou nejpěstovanější odrůdou za MT. V posledních letech se projevoval trend ke snižování plochy VZ. Nejvíce je zastoupena ve vinicích vinařské podoblasti velkopavlovické a znojemské.
Hrozen je velký, středně hustý až hustý, křídlatý s krátkou stopkou. Bobule je středně velká, kulatá. Barva bobule je žlutozelená. Sklizňová zralost začíná od poloviny října. Odrůda poskytuje vysoké a pravidelné sklizně a příjemné víno. Harmonické víno má jemnou vůni podobnou lipovému květu, bílému pepři nebo broskvi, chuť slabě hořkomandlovou, příjemné kyseliny. Často se používá do směsí. Dříve se většina vína této odrůdy prodávala pod víchem, tedy v mladém stavu. Dnes se s tímto prodejem můžeme setkat ještě v Rakousku, zvláště v oblasti Weinviertel a někdy i na Moravě. Tvoří přibližně z 1/3 veškeré ledové a slámové víno uváděné do oběhu v ČR.
 

Růžové víno (rosé víno)

Růžová vína (rosé vína) se vyrábí, stejně jako vína červená, z vinných hroznů modrých moštových odrůd (barva hroznových bobulí modrá až tmavě fialová). Růžové víno vyrábíme z odrůd:

Pozdní odrůda
Původ: Francie, pravděpodobný kříženec ‘Cabernet Franc’ x ‘Sauvignon’. Cabernet Franc je křížencem s révou lesní.

Odrůda Cabernet Sauvignon existovala pravděpodobně již v době římské. V polovině 16. století se o její rozšíření v Bordeaux zasloužil kardinál Richelieu. ‘Cabernet Sauvignon’ spolu s ‘Merlotem’ tvoří světoznámá bordeauxská vína. Pěstuje se po celém světě, před koncem 20. století se stal nejmódnější modrou odrůdou. Celkem je na světě asi 220 tisíc hektarů vinic osázených touto odrůdou a je tak šestou nejčastější odrůdou révy. U nás větší rozšíření pro své pozdní zrání CS neměl a ani nemá, podílí se 1,3 % na veškeré ploše vinohradů ČR, ale pěstuje se již více desetiletí. Největší plochy této odrůdy jsou v mikulovské vinařské podoblasti, v Čechách se nepěstuje vůbec.
Hrozen středně velký, středně hustý s krátkou stopkou. Bobule je malá až středně velká, kulatá. Barva bobule je modročerná, dužnina je bez zbarvení. Chuť dužniny kořenitá. Sklizňová zralost začíná v druhé polovině října. Výnos nižší, cukernatost průměrná. Pro pozdní zrání je odrůda určena do nejteplejších částí vinařské oblasti Morava. Víno obsahuje hodně červeného barviva a má výraznou odrůdovou chuť. Vůni má po černém rybízu, cedrovém dřevu, mátě peprné, ostružinách až marmeládě. Zraje pomalu a stárnutím nabývá na kvalitě. Ve francouzské oblasti Médoc vína zrají až tři roky v dubových sudech ("barrique").

 

Pozdní odrůda
Původ: Pravděpodobně Rakousko nebo Chorvatsko, kříženec odrůdy ‘Heunisch’.

Poprvé je doložena v 18. století v Rakousku, odkud se pak rozšířila i do Německa. Pěstuje se v Rakousku na 6,4 % plochy vinic a to hlavně v Burgenlandu, kde tvoří základ DAC Mittelburgenland.  V Německu tvoří 1,7 % plochy vinic (především ve Württemberg). Značně rozšířena je v Maďarsku (Eger), na Slovensku, na Moravě a v zemích bývalého Sovětského svazu. Celkem na světě je asi 10 tisíc hektarů. V minulém století to byla nejčastější modrá odrůda na Moravě, ale již před rokem 1900 jí začal nahrazovat ‘Modrý Portugal’ a později ‘Svatovavřinecké’. Ve vinařské oblasti Čechy se pro své pozdní zrání nepěstuje, ve vinařské oblasti Morava tvořil její podíl na celkové ploše vinic posledních sedmdesát let 4 až 5 %, v současnosti plocha činí 7,1 %. Je delší dobu druhou nejrozšířenější modrou odrůdou na Moravě. V současnosti se nejvíce pěstuje ve vinařské podoblasti velkopavlovické a slovácké. Hrozen je velký, středně hustý s krátkou stopkou. Bobule je středně velká až velká, kulatá. Barva bobule je modročerná, dužnina je bez zbarvení. Sklizňová zralost začíná v polovině října. Výnos je střední. Víno je velmi dobré kvality, nižší barvy s vyšším obsahem tříslovin. Voní po višních, ostružinách a skořici. Vhodné pro zrání v láhvi. V dobrých letech při odpovídajícím zatížení poskytuje i vína s přívlastkem.
 

Pozdní odrůda
Původ: Francie, přesné křížení není známo.

Odrůda pocházející z Francie, kde je dokumentována již ve 14. století v Bordeaux, název pochází z francouzského pojmenování „kos“, kteří ji tam vyhledávají. Ve Francii jde o ranou odrůdu a je proto jejich prvním krmivem. Její genetický původ poukazuje na křížení s ‘Cabernetem Franc’. Me´ je globálně rozšířen, v rámci světa asi 200 tisíc ha, je sedmou nejrozšířenější odrůdou na světě. Největší plochy se nacházejí ve Francii (téměř 120.000 ha). V Česku tvoří 0,6 % vinic.
Hrozen je středně velký, středně hustý až řídký s krátkou až střední stopkou. Bobule  je malá, kulatá. Barva bobule je modročerná, dužnina je bez zbarvení. Sklizňová zralost začíná v druhé polovině října. Výnos je střední, cukernatost vysoká. Ve světě velmi oblíbená a rozšířená odrůda. Víno je výborné kvality, plné, tmavé barvy. Vůní připomíná švestky, fíky nebo borůvky. Pro svoje pozdní dozrávání vyžaduje u nás k dosažení vysoké cukernatosti pěstování na nejteplejších stanovištích v nejlepších vinařských tratích.
 

Středně raná až pozdní odrůda
Původ: Francie, jedním z rodičů je Pinot noir.

Odrůda byla z území dnešní Francie v polovině 19. století rozšířena do Německa německým lékárníkem Bronnerem. Následně se šířila v okolních zemích. S městečkem St. Laurent v Bordeaux nemá nic společného, pravděpodobně pochází z Alsaska. Pěstuje se v Rakousku (kde se podílí téměř 2 % na veškeré produkci vína) a opětovně se začíná rozšiřovat i v Německu (0,1 %). Celkem jsou ve světě přibližně 3 tisíce hektarů. U nás se začala pěstovat po roce 1900, kolem roku 1935 zaujímala asi 1 % ploch vinic u nás. V roce 1995 se pěstovala na 9,7 % vinic ČR, nyní tvoří 8,3 % celkové plochy vinic při trendu k dalšímu snižování jeho plochy. ‘Svatovavřinecké’ je stále u nás nejrozšířenější modrou odrůdou révy vinné a třetí odrůdou celkem. Největší plocha této odrůdy v rámci států světa se nachází právě v ČR. Nyní se nejvíce podílí na porostech vinohradů ve vinařské oblasti Čechy, a na Moravě mimo slovácké vinařské podoblasti.
Hrozen je středně velký, hustý s krátkou až střední stopkou. Bobule je středně velká, kulatá nebo elipsovitá. Barva bobule je modročerná, dužnina je bez zbarvení. Sklizňová zralost začíná v první polovině října. Oblíbená odrůda mezi pěstiteli i konzumenty vín. Výnos poskytuje střední, ne vždy pravidelný. Víno je vhodné do směsí zejména s ‘Modrým Portugalem’. Víno je plné, kvalitní, s typickým odrůdovým aroma a obvykle s tmavší barvou. Ve vůni připomíná višeň, lesní bobuloviny, zralé švestky a povidla. Pravidelně poskytuje hrozny pro získávání jakostního vína, v  lepších letech pro vína s přívlastkem kabinet a pozdní sběr. Odrůda je vhodná k produkci růžového a červeného „Svatomartinského vína“.
 

Pozdní odrůda
Původ: Rakousko, ‘Svatovavřinecké’ x ‘Frankovka’.

Odrůdu vyšlechtil ředitel vinařské školy v Klosterneuburgu Dr. Fritz Zweigelt v roce 1922. O její rozšíření se zasloužil po druhé světové válce Dr. Lenz Moser. Nyní je v Rakousku nejrozšířenější modrou odrůdou a na celkové produkci vína se podílí 12,4 %. Ve druhé polovině šedesátých let minulého století se tato odrůda dovezla na Moravu. Před patnácti lety tvořila necelé 3 %, dnes se podílí 4,9 % na výměře vinic ČR. Je téměř rovnoměrně rozšířena ve všech vinařských podoblastech ČR.
Hrozen je středně velký, hustý, v horších půdách i řídký s krátkou až středně dlouhou stopkou. Bobule je malá až středně velká, kulatá. Barva bobule je modročerná, dužnina je bez zbarvení. Sklizňová zralost začíná v polovině října. Výnos je pravidelný, vyšší. Oblíbená odrůda pro možnost pěstování v severních vinařských oblastech. Víno je velmi dobré kvality, typu Svatovavřineckého, voní po třešni, višni a vanilce. Pro získání vyšší kvality suroviny pro výrobu vína je vhodná redukce sklizně hroznů. V lepších ročnících tak může dosáhnout vyzrálosti pro vína s přívlastkem výběr z hroznů a výběr z bobulí.
 

V posledních letech u nás značně stoupl zájem o růžová vína s pestrou škálou barev od velmi světle růžové, přes odstíny tělové a naoranžovělé, až po téměř červenou.

Červené víno

Červená vína se vyrábí z vinných hroznů modrých moštových odrůd (barva hroznových bobulí modrá až tmavě fialová). Červené víno vyrábíme z odrůd:

Pozdní odrůda
Původ: Vinařská oblast Morava, ‘Frankovka’ x ‘Svatovavřinecké’.

Odrůda byla vyšlechtěna na Šlechtitelské stanici vinařské Velké Pavlovice v roce 1961. Šlechtitelem byl Ing. Jaroslav Horák. Nazvána byla na počest Ch. K. Andrého (1763 - 1831), který v Brně založil první spolek pro šlechtění ovoce na světě a podnítil tak zájem o získávání nových odrůd křížením. V Čechách se ‘André’ pro své pozdní zrání téměř nepěstuje, na Moravě se v polovině devadesátých let minulého století podílelo stejně jako nyní na 1,5 % plochy vinohradů. Nadprůměrně se pěstuje ve vinařské podoblasti velkopavlovické a slovácké.
Hrozen je malý až středně velký, hustý s krátkou stopkou. Bobule je středně velká, kulatá. Barva bobule je modročerná, dužnina je bez zbarvení. Sklizňová zralost začíná v polovině října. Odrůda s vysokými a pravidelnými výnosy. Pro dosažení kvalitní sklizně je nutno dodržovat nižší zatížení keřů, při vysokých výnosech se kvalita hroznů jako suroviny snižuje. V dobrém roce s příznivými podmínkami poskytuje kvalitní červená vína s typickým odrůdovým aroma s vůní povidel nebo ostružin a obvykle tmavší barvou. Při odpovídajícím zatížení v dobrých ročnících může díky do pozdního podzimu probíhající fotosyntéze poskytovat hrozny k produkci ledových a slámových vín.
 

Pozdní odrůda
Původ: Francie, pravděpodobný kříženec ‘Cabernet Franc’ x ‘Sauvignon’. Cabernet Franc je křížencem s révou lesní.

Odrůda Cabernet Sauvignon existovala pravděpodobně již v době římské. V polovině 16. století se o její rozšíření v Bordeaux zasloužil kardinál Richelieu. ‘Cabernet Sauvignon’ spolu s ‘Merlotem’ tvoří světoznámá bordeauxská vína. Pěstuje se po celém světě, před koncem 20. století se stal nejmódnější modrou odrůdou. Celkem je na světě asi 220 tisíc hektarů vinic osázených touto odrůdou a je tak šestou nejčastější odrůdou révy. U nás větší rozšíření pro své pozdní zrání CS neměl a ani nemá, podílí se 1,3 % na veškeré ploše vinohradů ČR, ale pěstuje se již více desetiletí. Největší plochy této odrůdy jsou v mikulovské vinařské podoblasti, v Čechách se nepěstuje vůbec.
Hrozen středně velký, středně hustý s krátkou stopkou. Bobule je malá až středně velká, kulatá. Barva bobule je modročerná, dužnina je bez zbarvení. Chuť dužniny kořenitá. Sklizňová zralost začíná v druhé polovině října. Výnos nižší, cukernatost průměrná. Pro pozdní zrání je odrůda určena do nejteplejších částí vinařské oblasti Morava. Víno obsahuje hodně červeného barviva a má výraznou odrůdovou chuť. Vůni má po černém rybízu, cedrovém dřevu, mátě peprné, ostružinách až marmeládě. Zraje pomalu a stárnutím nabývá na kvalitě. Ve francouzské oblasti Médoc vína zrají až tři roky v dubových sudech ("barrique").
 

Středně raná odrůda
Původ: Německo, ‘Helfensteiner’ x ‘Heroldrebe’.

Odrůda byla vyšlechtěna ve Zkušebním ústavu pro pěstování révy a ovoce ve Weinsbergu Augustem Heroldem v roce 1955. V Německu se pěstuje na 8,0 % plochy vinic, ale již překročila maximální možnosti rozšíření, i když byla jednou z nejpopulárnějších německých modrých odrůd. V ČR je nyní vysázena na 0,6 % plochy vinic, převážně ve velkopavlovické a mikulovské vinařské podoblasti.
Hrozen je velký, řídký až středně hustý se středně dlouhou stopkou. Bobule je středně velká až velká, široce elipsovitého tvaru. Barva bobule je modročerná, dužnina je bez zbarvení. Sklizňová zralost začíná v první dekádě října. Výnos je vyšší, cukernatost střední. Víno je výborné kvality, tmavočervené barvy, jemně aromatické vůně a chuti. Pro svoji intenzivní barvu je v Německu ceněna jako surovina pro zvyšování barevnosti červených vín i pro zrání v sudech „barrique“. Hrozen odrůdy je líbivý, chuť bobule příjemná bez specifických zvláštností, proto může být v příznivých podmínkách využíván i pro přímý konzum.
 

Pozdní odrůda
Původ: Pravděpodobně Rakousko nebo Chorvatsko, kříženec odrůdy ‘Heunisch’.

Poprvé je doložena v 18. století v Rakousku, odkud se pak rozšířila i do Německa. Pěstuje se v Rakousku na 6,4 % plochy vinic a to hlavně v Burgenlandu, kde tvoří základ DAC Mittelburgenland.  V Německu tvoří 1,7 % plochy vinic (především ve Württemberg). Značně rozšířena je v Maďarsku (Eger), na Slovensku, na Moravě a v zemích bývalého Sovětského svazu. Celkem na světě je asi 10 tisíc hektarů. V minulém století to byla nejčastější modrá odrůda na Moravě, ale již před rokem 1900 jí začal nahrazovat ‘Modrý Portugal’ a později ‘Svatovavřinecké’. Ve vinařské oblasti Čechy se pro své pozdní zrání nepěstuje, ve vinařské oblasti Morava tvořil její podíl na celkové ploše vinic posledních sedmdesát let 4 až 5 %, v současnosti plocha činí 7,1 %. Je delší dobu druhou nejrozšířenější modrou odrůdou na Moravě. V současnosti se nejvíce pěstuje ve vinařské podoblasti velkopavlovické a slovácké.
Hrozen je velký, středně hustý s krátkou stopkou. Bobule je středně velká až velká, kulatá. Barva bobule je modročerná, dužnina je bez zbarvení. Sklizňová zralost začíná v polovině října. Výnos je střední. Víno je velmi dobré kvality, nižší barvy s vyšším obsahem tříslovin. Voní po višních, ostružinách a skořici. Vhodné pro zrání v láhvi. V dobrých letech při odpovídajícím zatížení poskytuje i vína s přívlastkem.
 

Pozdní odrůda
Původ: Francie, přesné křížení není známo.

Odrůda pocházející z Francie, kde je dokumentována již ve 14. století v Bordeaux, název pochází z francouzského pojmenování „kos“, kteří ji tam vyhledávají. Ve Francii jde o ranou odrůdu a je proto jejich prvním krmivem. Její genetický původ poukazuje na křížení s ‘Cabernetem Franc’. Me´ je globálně rozšířen, v rámci světa asi 200 tisíc ha, je sedmou nejrozšířenější odrůdou na světě. Největší plochy se nacházejí ve Francii (téměř 120.000 ha). V Česku tvoří 0,6 % vinic.
Hrozen je středně velký, středně hustý až řídký s krátkou až střední stopkou. Bobule  je malá, kulatá. Barva bobule je modročerná, dužnina je bez zbarvení. Sklizňová zralost začíná v druhé polovině října. Výnos je střední, cukernatost vysoká. Ve světě velmi oblíbená a rozšířená odrůda. Víno je výborné kvality, plné, tmavé barvy. Vůní připomíná švestky, fíky nebo borůvky. Pro svoje pozdní dozrávání vyžaduje u nás k dosažení vysoké cukernatosti pěstování na nejteplejších stanovištích v nejlepších vinařských tratích.
 

Středně raná odrůda
Původ: Není jednoznačný.

V roce 1772 měl být MP převezen rakouským velvyslancem hrabětem Fries z Portugalska do Rakouska z Porta (což může být pravděpodobné) a dále do Německa. Od konce 18. století se pěstuje také na Moravě a v Čechách. Značně se pěstuje v Maďarsku a Dolním Rakousku. Dále je rozšířena v Německu (6,5 % plochy vinic) a v menším rozsahu ve většině zemí Evropy. Jde o odrůdu jihovýchodní Evropy. V Rakousku tvoří přes 4 % plochy vinic. Celkem se na světě pěstuje asi 15 tisíc hektarů vinic této odrůdy. Kolem roku 1935 činil podíl ‘Modrého Portugalu’ z celkové výměry českých vinic 9 %, na Moravě dokonce 16,5 % a byl tak nejrozšířenější modrou odrůdou. V roce 1995 se snížil tento podíl na 2 % a dnes tvoří na odrůdové skladbě vinic v ČR 3,8 %. Největší zastoupení vykazuje ve vinicích vinařské oblasti české a velkopavlovické vinařské podoblasti.
Hrozen je velký, středně hustý s krátkou stopkou. Bobule je středně velká, kulatá. Barva bobule je modročerná, dužnina je bez zbarvení. Sklizňová zralost začíná v druhé polovině září. Nenáročná úrodná odrůda i pro okrajové oblasti. Líbivé hrozny mohou být využívány i pro přímý konzum. Nevýhodou je její citlivost k houbovým chorobám a mrazům. Poskytuje vysoký výnos, víno je lehčího typu, s nižší intenzitou barvy. Má květinovou vůni, chuť po třešních. Často se využívá do směsí, ale odrůda poskytuje pravidelně hrozny k produkci jakostního vína. Jde o jednu ze dvou modrých odrůd vhodných k získávání „Svatomartinského vína“, ať už červeného či růžového.
 

Středně raná až pozdní odrůda
Původ: Francie, pravděpodobný kříženec ‘Mlynářka’ x ‘Tramín’ nebo pupenová mutace v rámci skupiny odrůd Pinot.

Odrůda pochází zřejmě z povodí Nilu, vznikla z Vitis vinifera occidentalis. Patří k nejstarším odrůdám révy na světě. Po Evropě ji opět rozšířili Féničané a pak Řekové s Římany. Pěstuje se především v Burgundsku, ale i v jiných oblastech Francie, například v Alsasku tvoří téměř 8 % veškeré plochy vinic. Záznamy o existenci této odrůdy jsou doloženy již ve 4. století v Burgundsku, v 7. století v Porýní a v 9. století v okolí Bodamského jezera. Na velkých plochách se pěstuje také ve Švýcarsku a zemích bývalého Sovětského svazu. V Německu se podílí na celkové ploše vinohradů 11,6 %, v Rakousku necelým 1 %. Celosvětově je asi  60 tisíci hektary 18. nejrozšířenější odrůdou. Do Čech je dal ve 14. století přivézt Karel IV., tvořilo tam později 90 % plochy vinic. Zopakoval tím počin následovníka Karla Velikého z roku 881, který nechal tuto odrůdu převézt z Burgundska k Bodamskému jezeru. Ohledně názvu platí vše, co bylo napsáno u ‘Rulandského bílého’. Kolem roku 1935 činil podíl ‘Rulandského modrého’ 36 % z celkové plochy českých vinic. Před deseti lety tvořila tato odrůda 0,8 % vinohradů ČR, nyní se pěstuje na 4,2 % vinic. V posledních letech se značně vysazovala. Nadprůměrný podíl této odrůdy je ve vinohradech vinařské oblasti Čechy a ve znojemské vinařské podoblasti.
Hrozen je malý, hustý s krátkou stopkou. Bobule je malá, kulatá. Barva bobule je modročerná, dužnina je bez zbarvení. Sklizňová zralost začíná v první polovině října. Výnos je středně vysoký, cukernatost vyšší. Je to jedna z nejlepších moštových modrých odrůd severních oblastí. Víno je plné, jakostní, v mládí ostružinové chuti, v plné zralosti sametové, kořenité s hořkomandlovou příchutí. Na celém světě je vysoce hodnoceno. Nejvyšší jakosti se dosahuje po delším ležení na láhvi. Barva je světlejší, u starších vín až cihlově červená. Má větší množství kyselin. Při odpovídajícím zatížení poskytuje pravidelně hrozny pro přívlastková vína, v lepších ročnících i pro vína s přívlastkem výběr z hroznů a výběr z bobulí. Mezi modrými odrůdami má u vína s přívlastkem největší zastoupení.
 

Středně raná až pozdní odrůda
Původ: Francie, jedním z rodičů je Pinot noir.

Odrůda byla z území dnešní Francie v polovině 19. století rozšířena do Německa německým lékárníkem Bronnerem. Následně se šířila v okolních zemích. S městečkem St. Laurent v Bordeaux nemá nic společného, pravděpodobně pochází z Alsaska. Pěstuje se v Rakousku (kde se podílí téměř 2 % na veškeré produkci vína) a opětovně se začíná rozšiřovat i v Německu (0,1 %). Celkem jsou ve světě přibližně 3 tisíce hektarů. U nás se začala pěstovat po roce 1900, kolem roku 1935 zaujímala asi 1 % ploch vinic u nás. V roce 1995 se pěstovala na 9,7 % vinic ČR, nyní tvoří 8,3 % celkové plochy vinic při trendu k dalšímu snižování jeho plochy. ‘Svatovavřinecké’ je stále u nás nejrozšířenější modrou odrůdou révy vinné a třetí odrůdou celkem. Největší plocha této odrůdy v rámci států světa se nachází právě v ČR. Nyní se nejvíce podílí na porostech vinohradů ve vinařské oblasti Čechy, a na Moravě mimo slovácké vinařské podoblasti.
Hrozen je středně velký, hustý s krátkou až střední stopkou. Bobule je středně velká, kulatá nebo elipsovitá. Barva bobule je modročerná, dužnina je bez zbarvení. Sklizňová zralost začíná v první polovině října. Oblíbená odrůda mezi pěstiteli i konzumenty vín. Výnos poskytuje střední, ne vždy pravidelný. Víno je vhodné do směsí zejména s ‘Modrým Portugalem’. Víno je plné, kvalitní, s typickým odrůdovým aroma a obvykle s tmavší barvou. Ve vůni připomíná višeň, lesní bobuloviny, zralé švestky a povidla. Pravidelně poskytuje hrozny pro získávání jakostního vína, v  lepších letech pro vína s přívlastkem kabinet a pozdní sběr. Odrůda je vhodná k produkci růžového a červeného „Svatomartinského vína“.
 

Pozdní odrůda
Původ: Rakousko, ‘Svatovavřinecké’ x ‘Frankovka’.

Odrůdu vyšlechtil ředitel vinařské školy v Klosterneuburgu Dr. Fritz Zweigelt v roce 1922. O její rozšíření se zasloužil po druhé světové válce Dr. Lenz Moser. Nyní je v Rakousku nejrozšířenější modrou odrůdou a na celkové produkci vína se podílí 12,4 %. Ve druhé polovině šedesátých let minulého století se tato odrůda dovezla na Moravu. Před patnácti lety tvořila necelé 3 %, dnes se podílí 4,9 % na výměře vin